SMIK 2019

Cílem 26. mistrovství světa ve SMIKu, které se uskutečnilo 17. listopadu 2019 ve Stříbrné Lhotě, proběhlo 312 závodníků. Novými mistry světa se stali Jakub Glonek z OK Kamenice a Kristýna Kolínová z Kotlářky Praha.

Kompletní výsledky
Mapa závodu na Play-map.com se zakreslenými postupy - zakreslovat postupy / nahrávat GPS záznamy mohou všichni. Play-map.com zároveň umí zobrazovat hezké animace, jak se závodníci v lese pohybovali. Méně známou, protože jen pro SMIK používanou funkcí, je skrývání kontrol dle jízdního řádu při animaci GPS záznamů - při přehrávání se dá skrývání kontrol podle jízdního řádu vypnout (tj. zobrazit všechny) ikonou s kroužky vlevo dole.
Jízdní řád kontrol
Komentáře medailistů (níže na této stránce)

Aby se někdo umístil na stupních vítězů tři roky po sobě, to se stávalo běžně jen v počátcích SMIKu, kdy se účastnily desítky závodníků. Jakub Glonek se stal druhým běžcem novodobé historie SMIKu, který to dokázal. Při předloňské premiéře bronz, loni stříbro a letos zvítězil. Navíc dokázal v limitu oběhnout všechny kontroly, což se někomu podařilo poprvé od roku 2010. Zatímco vítězem se stal hlavní favorit, 2. místo přineslo obrovské překvapení. Jindřich Buk z Roudnice sice běžel SMIK už podeváté, jeho dosavadním maximem ale bylo 15. místo. Přestože mu chyběl jediný bod, sám netušil, že má šanci skončit tak vysoko, a ani nečekal na vyhlášení. Bronz bral vítěz z roku 2012 Eduard Šmehlík, který byl při stejném bodovém zisku o pár vteřin pomalejší. Oba běželi po většinu závodu odlišné postupy a přestože poslední kontroly měli stejné, navzájem o sobě nevěděli. V kategorii mužů byl závod velmi vyrovnaný, i vítěz letního SMIKu z Třemošné Radim Hošek na 20. místě měl ztrátu jen 5 bodů, tedy každá chybička mohla znamenat pád o pár míst dolů.

Zato mezi ženami byly rozdíly větší, o pořadí na 1.-5. místě rozhodovaly jen získané body, ne doběhový čas. Jednoznačně zvítězila Kristýna Kolínová, jejích 39 bodů znamenalo 12. místo v absolutním pořadí. Pohled do tabulky účastí a historických výsledků říká, že na bednu se v minulosti dostala již 2x. Naposledy však zavítala na SMIK ještě jako juniorka v roce 2004. Druhé místo z loňska obhájila Eliška Hájková. O dvě příčky si oproti minulému roku polepšila Kateřina Mullis a získala svoji premiérovou medaili ze SMIKu.

Pohled na GPS záznamy a další zakreslené postupy na play-map.com ukazuje, že ze dvou základních směrů (pro závodníky s ambicemi oběhnout hodně kontrol) byla jednoznačně lepší varianta po směru hodinových ručiček. Z běžců, kteří zvolili variantu proti směru hodinových ručiček, se nejvýše umístil vítěz z roku 2013 Ondřej Blaha až na 30. místě. Nejviditelnějším zádrhelem při tomto směru byl přesun kontroly 46 na nedostupné místo, ale možných větších záseků číhalo na závodníky několik. Zatímco ve variantě po směru hodinových ručiček byla většina kontrol dostupných relativně dobře a rozhodovaly spíše jednobodové kontroly. Kdo jich chtěl získat většinu nebo všechny, musel se vyvarovat větších chyb a ve správnou chvíli zamakat, na druhou stranu chyba tu obvykle neznamenala velkou bodovou ztrátu a šanci zde měli i závodníci, kteří nepatří do běžecké špičky.

Prostření pasáž, tedy úsek v severozápadní polovině mapy pod kamenitým svahem, příliš nerozhodovala. Když tedy nepočítáme výpadky jako v případě Jakuba Škody, který by možná mohl bojovat o vítězství, ale přehlídl zde kontrolu 39C. Jinak ale rychlejší závodníci stejně museli čekat na příjezdy kontrol 43, 36 nebo 41C, takže se rozdíly smazaly. Rozhodoval počet sebraných kontrol v úvodu a odvaha/rychlost v závěru. Na začátku bylo cílem stihnout co nejvíc kontrol na náhorní plošině a v horní části kamenitého svahu. Ideální bylo si vybrat buď 33A nebo 37A, pak 46A, po ní 35A a poté 38. Kdo zde sebral méně než 4 kontroly, ztracené body už nezískal. To byl příklad Tomáše Jíry, Radka Lacigy či Jana Kolína (vynechali 35A), Jakuba Landovského (asi těsně nestihl kombinaci 33A, 46A a 37A - tu nejspíš nestihl nikdo - a pak už nešel pro 35A), Adama Hájka (po chybě už se nevracel pro 35A). Naopak stihnout 38A nebylo nezbytně nutné. Jindřich Buk si počkal na béčko a ztrátu v další části dohnal díky lepší dostupnosti kontrol, zatímco Ferdovi Poláškovi také kontrola ujela o pár vteřin, ale pokračoval za vedoucí skupinou dál a tyto 2 body mu pak chyběly.

Že prostřední pasáž pod svahem nerozhodovala, neplatí tak docela. Kdo chtěl oběhnout vše nebo převážnou většinu kontrol, musel odtud zmizet se všemi kontrolami včas, což znamenalo stihnout 52A do času 32 - čekat na 52B do času 38 znamenalo, že pak už bylo třeba odepsat víc kontrol v závěrečné pasáži. Po tomto okamžiku si šanci na plný bodový zisk drželi už jen Jakub Glonek, Eduard Šmehlík a Jindřich Buk, který 52A stihl těsně. Jeho v tu chvíli asi dvouminutová ztráta ale nic neznamenala, protože rychlejší závodníci by museli stejně čekat na příjezd kontroly 36C, nebo využít ušetřený čas k sebrání 32C, což ale bylo v některých případech spíš jen plýtváním sil. Do závěrečné pasáže ze závodníků v Top10 vbíhala jako první dvojice Laciga - Kolín, ti se rozhodli využít cca 2 minuty jinak a kontrolu 36 vynechat. V jejich situaci to nemuselo být špatně, kdyby později nezamířili na kontrolu 33C, kterou už razili dříve na pozici A. Další úspěšní závodníci razili 36C brzy po jejím otevření a zbývalo jim necelých 17 minut na identifikování kontrol na náhorní plošině, které jim ještě chybí, a na rozhodnutí, jestli zvolí riziko nebo defenzivní variantu. Do rizika šel z úspěšných závodníků jen Jakub Glonek, i když při jeho rychlosti o riziko vlastně ani tolik nešlo, a zaslouženě zvítězíl. Na druhou stranu několika běžcům se slušně rozběhnutým závodem risk v závěru nevyšel a místo umístění na velké bedně se propadli do pole poražených, jako třeba Jakub Škoda nebo Martin Janda.

V kategorii žen se ukázalo jako ideální také zvolit obdobný směr jako u mužů, s tím že pro ženy mohl být závod zajímavější o možnost rozhodování, jaké kontroly úplně vynechat. Kristýna Kolínová na začátku i v prostřední pasáži sebrala maximum možného. Sice za cenu čekání na 52B, ale i tak v závěru vynechávala jen nejseverozápadnější kontroly 41C a 36C. Eliška Hájková proběhla prostřední pasáž podobně jako Kristýna, ale v závěru zamířila ke vzdálenější 36C, což ve výsledku znamenalo chybějící čas na sebrání dalších kontrol. Třetí Katka Mullis naopak vynechala pár kontrol na začátku a v prostřední pasáži, díky čemuž sebrala víc kontrol v závěru.

Co dodat z pohledu pořadatelů? Snad jen to, že letos měl SMIK k tomu, aby se neuskutečnil, nejblíž za posledních 10 let. Plány jsme museli měnit několikrát. Shromaždiště ve Stříbrné Lhotě stejné jako v roce 2013 jsme plánovali už původně. Jenže jsme nezísklali povolení k uspořádání závodu v části závodního prostoru nejblíže Stříbrné Lhotě. O cestu na start a z cíle dlouhou přes 2 kilometry jsme nestáli, takže jsme přemístili plánované shromaždiště na druhou stranu hřebene, kde v minulosti probíhalo vše bez komplikací. Jenže z firmy vlastnící většinu pozemků použitelných na parkování odešel vstřícný pracovník a jeho nástupce rozhodl, že se v tomto místě žádný orienťák konat nebude, protože jiné použitelné místo na parkování v oblasti Haloun a Svinařů není. V tu chvíli byla již postavená trať a více než polovina kontrol i v terénu zkontrolována. Provozovatelé Restaurace a penzionu Na náměstí ve Stříbrné Lhotě byli naštěstí vstřícní, 4 týdny před závodem jsme měli náhradní shromaždiště a týden poté i povolení od policie k parkování. Trať bylo samozřejmě potřeba kompletně přestavět, aby to na start nebyly 4 km ale jen 2 km. Stejné umístění, číslo a písmeno zůstalo jen dvěma kontrolním stanovištím... Takže letos máme postavené dokonce 2 SMIKy. Ten původní ale zatím zveřejňovat nebudeme, co kdybychom ho někdy využili, třeba při závodě typu zimní ligy.

Poděkování

Naše speciální poděkování si zaslouží:

USK Praha a DC Computers za posktytnutí map a jejich tisk. Platí totéž, co loni - na jednu stranu bylo uvedení USK jako spolupořadatele formalitou kvůli jednoduššímu žádání o povolení do lesa, na druhou stranu bychom bez Bořana a Jitky závod uspořádat těžko zvládli.
NTT za poskytnutí cen pro vítěze
Restaurace a penzion Na náměstí ve Stříbrné Lhotě za poskytnutí zázemí.
Pavel Fišer a jeho Play-map, aplikace pro zveřejňování postupů ze závodů. SMIK je netypickým závodem a nastavení, aby šlo postupy zakreslovat, není zrovna bez práce...

Kde se píše o SMIKu

Petr Šrámek na webu OB Říčany, včetně pár fotek
Luboš Jíra, který natočil i video z cesty na start, startu a cíle, ze stejných míst jsou i fotky

Komentáře medailistů

Jakub Glonek, 1. místo

Jako každý rok jsem do plánování šel s tím, že se pokusím sebrat všechno. Během první minuty jsem si vytipoval klíčové body, kdy K46 rozhodla o tom, že musím běžet po směru hodinových ručiček a první půlku jsem se snažil směřovat k tomu, abych byl na otevírání 39C.

Jestli první vzít 33A nebo 37A mi přišlo docela jedno (i céčka byly na konci stejně dosažitelné), a tak jsem se naklonil pro rychlou silniční vložku na 37A, pak 46A a 35A, kde s davem dělám takovou 20-30 sekundovou chybu v dohledávce, která málem ovlivnila celý závod. Pak totiž pokračuju na 38A, kde to mám dost natěsno, ale neuvědomuju si to a tak běžím docela v pohodě... naštěstí mě neuvěřitelným tempem předběhl nějaký dorostenec, tak jsem si uvědomil že se blíží průser a nakonec razím asi 5 vteřin před Bořanovým zavřením kontroly...

Pak docela poklidně 42A-47A-40A-49A-48A a právě plánované otevření 39C, kde jsem byl o 30 vteřin později právě kvůli dohledávky na začátku. Do této chvíle skvěle naplánované, od téhle chvíle improvizace... 52A je jasná, 43B už bohužel nestíhám, takže čekám na 43C, pak 51B-45C a co teď? 36B nestíhám, 36C otvírá za dlouho, takže předtím ještě krkolomně 32C-41C a právě 36C asi půl minuty po otevření... směr 46C mi naštěstí vydržel jenom chvilku (průkazka mi ukázala, že už ji mám), tak to točím na 44C a definitivně se rozhoduji, že dnes vezmu vše - ikdybych měl přiběhnout pozdě. Takže na závěr 33C-31C-34C a klidný doběh s více než půlminutovou rezervou (největší rezerva z mých tří účastí)... spokojenost!

Ale tentokrát to bylo lehčí než jindy, ideální to rozhodně nebylo, chtělo to stihnout 43B, pak bych stíhal 36B a myslím, že by se tím daly ušetřit 3-4 minuty navíc... takže příští rok znovu a lépe! A ještě taková perlička na závěr, hodinky mi ukázaly, že jsem naběhal 11,55 km, což je na desítky metrů přesně stejně jako před rokem :D

Jindřich Buk, 2. místo

Na rozdíl od zbytku top závodníků patřím do střední šedi lidí, pro které je v běžných závodech vítězstvím být v první třetině. SMIK je poslední disciplínou, kde ještě porážím mladší bratry. Takže jsem měl téměř nulové ambice před závodem.

Postup jsem moc neplánoval. Od oka jsem si zvolil směr a tím i první kontrolu. Nakonec vítězný postup přes 37 mi přišel neproveditelný při snaze stihnout 38A, takže jsem začal 33. Stejně jako bratři, kteří táhli obří skupinu. První 4 kontroly jsem se upřímně ani nedokázal najít, kde na mapě jsem, natož kam běžím a jen jsem visel za bratrama. Bohužel Petr přeběhl 35 a všichni jsme spolu s Gloňou ztratili vzácné vteřiny dohledávkou. Právě my jsme nakonec byli ti první, kteří za Gloňou a Edou Šmehlíkem 38A nestihli. Počkal jsem si 3 minuty na B a během čekání zjistil, že jsem si nepřepl hodinky na OB, takže se mi při zastavení zastavil čas a já musel do konce závodu přičítat neznámý počet vteřin někde okolo minuty a půl. Nicméně jsem alespoň stihl najít svoji pozici a od té chvíle už jel jen svoje nezávisle na ostatních. Paradoxně to čekání nemělo na samotný závod skoro žádný vliv, protože jsem i tak často přibíhal těsně po otevření kontrol. Naopak se přede mnou zjevovaly, jak kdyby na mě čekaly. Jediné dilema tak přišlo, když jsem před cílem měl ještě 4 minuty k dobru a chyběla mi 37C. Nakonec jsem se rozhodl neriskovat.

V cíli jsem sám nemohl uvěřit, že to vážně byla jediná chybějící kontrola, natož aby mě napadlo, že bych snad měl být nakonec na stupních vítězů. Spíš jsem myslel, že to byl tak lehký závod, že bude hodně lidí se všemi. Poučení pro příště, že na SMIKu se může i lamě zadařit a může porazit skoro všechny daleko ostřílenější běžce.

Eduard Šmehlík, 3. místo

Abych to zkrátil, tak koukám, že až do kontroly 44C jsem šel úplně stejné pořadí jako vítěz Gloňa. Viděl jsem ho ale z celého toho času tak 50%, měl mnohem rychlejší tempo než já. A to už od začátku, kdy nám všem na první kontrolu hned za startem doslova ujel na motorce :-)

Šel jsem tedy do 44C stejné pořadí, ale s několika rozdíly:

na 35A se mi podařilo chybě vyvarovat, protože při mém přiblížení k oblasti už se celý had stáčel správně
na 38A jsem si při sprintu v kamení šikmo z kopce málem zlámal nohy a ukončení ražení kontroly Bořan odmávnul přímo za mnou. Ten příjemný pocit, který zažijete jenom na SMIKu :-)
směr 46C mi naneštěstí vydržel o chvilku déle, než Gloňovi, než mi průkazka ukázala, že už ji mám. Tak to také točím na 44C, ale už v průběhu postupu se i přes opačné předzávodní nastavení taktiky opět defenzivně definitivně rozhoduji, že dnes nevezmu vše. Konkrétně, že vynechám 33C, ze které to bude nahoru kopec a nejsem si moc jistý svou formou v závěrečné desetiminutovce.

Takže nakonec jdu pasivně 44C-31C-34C-50C (ta byla mimochodem pěkně zrádná!) - cíl. A dobíhám v čase 56:15 a hned po doběhu si nadávám, že jsem to zase vysrabil a měl zkusit dát po 44C vše. Ale vlastně stále nevím, jestli by mi těch 3:45 bývalo stačilo. Budu to muset zkusit zjistit zase někdy příště :-)

Jo a stříbrného Jindru Buka, který podle času dokončil se stejným počtem bodů jen 8 sekund přede mnou, sice neznám a ze závodu si ho nevybavuji, ale tímto mu gratuluji. Protože nebyl na vyhlášení (což je škoda, protože na SMIKu bývají fajn ceny). A přidávám ponaučení - nevyklusávat závěr, i když má člověk třeba 4 minuty rezervu :-)

Další komentáře na Stravě

Tohle není o nějakém jídle :-) Pro závodníky, kteří tyhle věci nesledují: Strava.com je aplikace pro zaznamenávání a správu GPS záznamů ze závodů, tréninků a dalších aktivit, a zároveň sociální sítí pro sportovce. Mimo jiné umožňuje pěkné animace pohybu závodníků po lese. Oproti námi používané orienťácké aplikaci play-map.com sice chybí zobrazení orienťácké mapy, ale zas tam bývá dohledatelných víc GPS záznamů. Což tedy pro SMIK za chvíli už asi platit nebude, ale jen díky nedávnému oslovení spousty závodníků přes Stravu, jestli svoje postupy nechtějí nahrát taky na play-map.com. Při procházení Stravy jsem odtud vykopíroval komentáře k GPS záznamům u závodníků, kteří se tam víc rozepsali. Při kopírování se rozbily některé emotikony, web z roku 1998 si s nimi moc poradit neumí...

Jakub Glonek - 1. místo

SMIK 2019 (1. místo + všechny kontroly): Předloni 3., loni 2. a letos konečně 1. :) a jako bonus všechny kontroly, což se někomu povedlo po 9 letech... Krizové místo bylo hned na čtvrté kontrole, kdy to Bořan zavíral asi 5 vteřin za mnou, druhá půlka byla trošku víc kostrbatá, ale stačilo... zábava jako vždycky :)

jako bonus jsem si odnesl 4 puchýře na patách z NVIIček... dostaly druhou a poslední šanci, kdyby někdo měl zájem (vel. 45,5) tak levně prodám

Eliška Hájková - 2. místo v ženách

Obhajoba 2. místa z loňska. Hned na 1. kontrolu se nechávám unést davem do pryč. Pak už se do toho dostávám a vychází mi to, jenže ke konci si přestávám věřit a volím pasínkovskou variantu, která mě stála 2/3 body. Bavilo mě to moc, těším se na další ročník :)

Jan Ferdinand Polášek - 5. místo

MS ve SMIKU, 5.místo: mam byt rychlejsi, o 5 sekund mi ujela 38 a 37 jsem vynechal uplne

Adam Hájek - 7. místo

26. MS ve SMIKu, 18. účast, 7. místo: Vyloženě nepovedený začátek, vystartoval jsem příliš zbrkle a 3 chyby v začátku stály nějaký (nakonec nepodstatný) čas - čekal jsem pak na příjezd, ale taky jeden bod, který by stačil na velkou bednu. Dál už se mi dařilo a myslím, že jsem to nemohl v závěru zaběhnout líp, leda bych měl v cíli o 2 minuty víc. Celkově tedy obhájeno top10 z minulých dvou let. Na to, jak špatně se letošní sezóna vyvíjela, tak musím být maximálně spokojen. Závod byl jako vždycky fajn. Odkaz na podrobnější rozbor Adamových postupů.

Kateřina Nováková - 7. místo v ženách

SMIK aneb OB s migrujícími kontrolami: Byla to sranda, začátek jsem vůbec nezvládala kam chci běžet, ale pak jsem chytla trochu flow a bylo to skvělý ;-) Nakonec parádní 7. místo! Jsem moc spokojená :-)

Michal Buk - 13. místo

Letos životní výsledek na SMIKu :) Chyběly mi 3 kontroly, takže 39 bodů ze 43. A celkově 13. místo ze 198, za mně spokojenost :))

Jakub Škoda - 15. místo

Pád do kamenů mě ještě nerozhodil, ale těsně před koncem jsem si vymyslel, že stihnu seběhnout dolů pro K39, na kterou jsem předtím zapomněl..no nestihnul jsem ani kontrolu a o 3s ani limit, což mě sešouplo do kanálu, dokonce i za Kládina :-(

Zdeněk Šabatka - 22. místo

mistrovství světa ve SMIKu: Poprvý na týhle srandě. Když nám dali mapu, tak jsem vůbec nevěděl, takže jsem vyrazil s Aldou. Po pár kontrolách jsem ho pustil (on teda nakonec šel líp), ale docela mi to naskakovalo. Tak od 40. minuty mi to ale přestalo vycházet a už jsem toho moc nesebral. Ale na první účast docela dobrý, v limitu. 22. místo

Pavlína Pecoldová - 23. místo v ženách

Brdské kamenité lesy jsou vůči nemocnému kotníku "lehkou" kontraindikací, ale SMIK je prostě taková sranda, že jsem se zúčastnit musela. V nejvyšší možné míře po cestách a lesem radši krokem. Nakonec 23./139 mezi děvčaty. Loňské top ten to teda není, ale s mou současnou výkonností musím být s výsledkem asi spokojená.

Karolína Vyskočilová - 55. místo v ženách

Mistrovství světa ve SMIKu 2019: Když chodíte o pár vteřin na autobus, tak počká, ale kontrola ve SMIKu někam ujede a je na vás, abyste ji dohnali jinde. Být o kousek rychlejší by bylo fajn ;)