SMIK 2006

13. mistrovství světa ve SMIKu se uskutečnilo v pátek 17.11.2006 v Praze na Točné, v prostoru známém jako Valy na mapě Nad tunelem. Mistry světa se stali Míra Seidl z Ekonomu Praha a Simona Karochová z Kotlářky Praha.

Ač jsme čekali díky připadnutí termínu na prodloužený víkend nižší účast, opak byl pravdou. Cílem proběhlo neuvěřitelných 255 závodníků, což znamená výrazné překonání účastnického rekordu. Vliv měla určitě i velmi optimistická předpověď. Nakonec bylo sice pod mrakem a nijak zvlášť teplo, ale na listopad bylo počasí určitě nadprůměrné.

Všech 16 kontrol oběhnout a plný počet 30 bodů získat se podařilo získat pěti mužům.Všichni se setkali na kontrole 37C, která otevírala v čase 44 a na jejíž příjezd museli někteří určitou dobu čekat. V tu chvíli zbývalo do cíle vzdušnou čarou cca 2250 m v pořádných kopcích (převýšení asi 150 m) a kontroly v pořadí 31C, 46C, 34C a 33C. V seběhu ze 46C ještě vedl Olda Janeček (před Alešem Balcarem, Míra Seidl byl až třetí a Radim Ondráček čtvrtý). Při lezení z údolí na 34C se ale na do čela dostal Míra Seidl (prý i díky lepšímu postupu a dohledávce) a první doběhl i do cíle. Stejně jako před dvěma lety rozhodl o svém vítězství v závěrečné části závodu, i tehdy na tom byl na kontrole kus před cílem stejně jako další 4 závodníci a v závěru měl nejvíce sil. O pouhé 3 sekundy za Mírou doběhl do cíle při své premiéře na SMIKu jeho oddílový kolega Radim Ondráček. Za jeho účast vděčíme sněhu v Ramsau, který roztál a překazil mu lyžařské plány na tento víkend. Třetí byl o dalších 8 sekund zpět Olda Janeček, který už dříve zvítězil ve SMIKu v Mariánských Lázních, na mistrovství světa to je ale jeho první medaile. 5 sekund od stupňů vítězů dělilo Aleše Balcara, plný počet bodů získal také pátý Ondřej Kazda.

Mezi ženami jednoznačně zvítězila Simona Karochová, která získala 25 bodů, lepší výsledek mělo jen prvních 7 mužů. Trasu zvolila obdobnou jako nejlepší muži, jen vynechala pár kontrol ve střední části, na které bylo třeba čekat. Zbylé medaile si celkem překvapivě rozdělily Dita Štěpánová a Lenka Stolinová z Dobrušky, které pravděpodobně běžely společně a získaly 21 bodů.

Po závodě proběhlo vyhlášení výsledků, vyhlášeno bylo prvních 6 v každé kategorii a přestože nás limitoval brzký čas odjezdu autobusu, výsledky se podařilo spočítat bez chyb. Vyhlášení závodníci obdrželi věcné ceny (myslím, že jednoznačně nejlepší v historii SMIKu), za což patří díky sponzorům, společnostem Et netera a GCWare. Dále děkujeme oddílu MFF Praha (díky nim se v cíli rozdávaly tatranky a čokoláda), Vysoké škole ekonomické (za perfektní shromaždiště), paintballovému klubu Letsplay.cz (za možnost umístit start do jejich areálu) a Ekonomu Praha (za poskytnutí map).

Hned po závodě se na internetu objevilo několik ohlasů na závod - na stránkách Ekonomu Praha a Lokomotivy Beroun. Další komentáře se objevily na webech KOB Kladno a OK Roztoky.

Výsledky
Mapa závodu se zakreslenými postupy Míry Seidla, Radima Ondráčka, Oldy Janečka a Simony Karochové (obrázek má 508 kB)
Jízdní řád kontrol - v HTML bez popisů kontrol

Rozbor postupů

Miroslav Seidl (EKP), 30 bodů, čas 58:55, 1. místo, naběhal 9.2 km
43A (1:50) - 35A - 36A- 44B (čekání 10:30-11:00) - 45A - 41A+42B (čekání asi 16:30-19:00) - 40B (31:00) - 38B - 32B (35:00) - 39C (40:00) - 37C (čekání 42:00-44:00) - 31C - 46C (53:00) - 34C (56:00) - 33C (57:00) - cíl

Radim Ondráček (EKP), 30 bodů, čas 58:58, 2. místo, naběhal 8.4 km
43A - 40A - 35A - 36A - 45A - 41A+42B (čekání do 19:00) - 44B - 38B - 39C - 32B - 37C - (čekání do 44:00) - 31C - 46C - 34C - 33C - cíl

Olda Janeček (DKP), 30 bodů, čas 59:06, 3. místo, naběhal 8.5 km, Oldův komentář k postupům a trati
43A (1:50) - 40A - 36A- 44B (čekání 10:15-11:00) - 45A - 41A+42B (čekání asi 16:30-19:00) - 32B (29:00) - 35C (34:00) - 39C (čekání 35:00 - 37:00) - 38B - 37C (čekání 40:00 - 44:00) - 31C - 46C - 34C - 33C - cíl

Simona Karochová (DKP), 25 bodů, čas 56:47, 1. místo, naběhala 7.6 km
(43A mi utekla o 2 vteřiny) - 40A - (bála jsem se, že nestihnu 45A, takže jsem nešla na 36A) - 44B - 45A - 41A+42B (čekání asi 16:30-19:00) - 43B (stihnutá velmi těsně) - (omylem na 40B, kterou jsem už razila v pozici A) - 35C - 38B - 32B - 31C - 46C - 34C - 33C - cíl

Všichni, co získali plný počet bodů, běželi obdobnou trasu. Na začátku bylo třeba sebrat kontroly na severovýchodě, především kvůli 45, která byla pak od času 15 velmi dlouho nedostupná, a také kvůli 44, která po odjezdu z pozice B v čase 24 byla již nedostupná úplně.

Cestou na severovýchod se hodilo sebrat několik kontrol – co nejvíce ze skupiny 43A/B, 35A, 36A, 40A. Kromě kontroly 36 se ale všechny daly dohnat i později. V této úvodní pasáži si nejlépe vedl Radim Ondráček, který kontroly sebral v pořadí 43A, 40A, 35A, 36A. Olda Janeček vynechal 35A (pozdější sběr kontroly 35 však neznamenal prakticky žádnou námahu). Horší bylo vynechat 40A, jako to udělal Míra Seidl – ve střední části pak musel kontrolu brát na pozici B, což znamenalo kopec a 500 metrů navíc. Nebyl však problém brát všechny tyto kontroly (kromě 36) až při zpáteční cestě – například Simona Karochová sbírala 43 až při návratu na pozici B, na 40B se také podívala (i když omylem, protože kontrolu už měla), a na 35C běžela hned poté.

Po oražení kontroly 42B v čase 19 byl dalším milníkem čas 44, kdy otevírala 37C. Do té doby bylo třeba oběhnout všechny zbylé kontroly, kromě závěrečných 31C, 46C, 34C a 33C. 25 minut se ukázalo jako hodně času, kontroly se daly oběhnout v různém pořadí, stejně tak se daly dohnat resty z první fáze. Ve střední části se nerozhodovalo, šlo jen o to, jak ušetřit co nejvíce sil na závěrečný úsek. Čekání na kontrolu 37C totiž dosavadní rozdíly smazalo. Síly nejvíc šetřil Radim Ondráček, který se sice na začátku vracel pro 44B, kterou cestou na severovýchod vynechal, ale pak šel v nejvýhodnějším pořadí 38B, 39C, 32B, 37C. Olda Janeček běžel nejprve pro 32B a pak se musel pro ostatní přes údolí vracet, i tak ale na 37C čekal 4 minuty a předtím na 39C minuty dvě. Míra Seidl ve střední pasáži běhal pořád tam a zpátky (40B, 38B, 32B, 39C, 37C), ale výrazněji ho to nepoznamenalo.

Při čekání na 37C (nebo jinde cestou) už nebylo tak těžké naplánovat závěrečný úsek do cíle – v pořadí 31C, 46C, 34C a 33C, a zamyslet se, zda se to dá stihnout za 16 minut. Tam už rozhodovala především fyzická kondice.

Kdo si na závěrečný úsek nevěřil, mohl vynechat čekání na kontrolu 37C, bez ní se daly ostatní kontroly zvládnout výrazně pohodlněji. Případně se dala ještě vynechat kontrola 39C, na kterou se zpravidla také čekalo – to bylo vhodné především pro ženy, udělala to tak třeba Simona Karochová.

Zhodnocení svých postupů a zamyšlení nad možnými variantami nám poslal Olda Janeček, v původním znění je najdete na samostatné stránce. Podle něj byla trasa, kterou oběhlo všechno prvních 5 mužů, jedinou možnou.

Já si ale myslím, že existovala ještě jedna varianta, jak oběhnout všechny kontroly - sice s jednou rizikovou pasáží, ale ve výsledku rychlejší a pohodlnější, ač o něco delší. Nebyla ale na první pohled tak viditelná. Základní východisko je jasné pro všechny varianty – kontrola 44 se musí brát na pozici B v čase mezi 11 a 24, jindy fakticky neexistovala. Výhodou je pak stihnout kontrolu 46 jinde než na kopci na jihu – takže na pozic A do času 04. Začíná se tedy směrem k 31A (není nezbytné stihnout, v reálu ji razili čtyři závodníci s časovou rezervou 3 sekundy a menší), pak se pokračuje na 46A – tam se doběhne něco před časem 03. Následuje přeběh na sever, kde musíme být do času 24, kdy odjíždí 44B – cestou je ale třeba sebrat pár dalších kontrol: 35A se stihne bez problému, odjíždí v 10. Pak si počkáme na příjezd 40B ve 13 a pokrčujeme přes 43B a 36A na 44B, kterou stíháme s rezervou. Ze severních kontrol je v tuto chvíli nedostupná 45, na niž si musíme počkat do času 36, kdy přijede na pozici B. Do té doby v libovolném pořadí a v poklidu oběhneme 41B a 42B, a soustředíme se na rozhodující úsek – teprve teď se začíná běžet naplno. Za 12 minut se musíme ze 45B dostat na 32B, která odjíždí ve 48. Cestou je pak třeba ještě sebrat 39C, 38B a 37C, které ale znamenají jen jeden kopec navíc na přímém postupu. Zvládnout by to měl i ne úplně excelentní běžec, třeba já :-) – je to 1,8 km s převýšením 90 metrů. Zbývá závěrečných 1,75 km do cíle přes 34C a 33C (event. také 31C, nestihne-li se na začátku), což by se mělo zvládnout rychleji než 2,25 km od kontroly 37C přes 46C při variantě pěti letos nejlepších mužů, ač oni měli max. cca 3 minuty náskok (vybíhali ze 37C v čase 44, při této teoretické variantě jsme na 42B nejpozději ve 48, ale oproti 37C jsme tak o minutu blíž cíli – rychlejší běžci tam navíc budou dříve. Varianta je dlouhá zhruba 9,3 km. Ani se nedivím, že na ni nikdo nepřišel – umístění kontrol na severu stahuje k tomu, aby je závodníci brali na začátku.

Při diskusi v hospodě s Míru Seidlem jsme přišli ještě na dvě varianty, obě ovšem vyžadují běžecké schopnosti zhruba na úrovni Míry. O té první ostatně napsal dalším mailem i Olda Janeček. Určitě nejrychlejší variantou je napálit začátek přes 31A na 46A, a odtud pak naplno na 45A. Je to sice 3,3 km, ale převážně z kopce. Jakákoliv kontrola cestou se na jednu stranu hodí (minimálně 43B a 44B jsou na optimálním postupu), ale všechny se dají bez problému dohnat později – při přesunu na další klíčovou kontrolu 37C, která otevírala ve 44C a jindy sebrat nešla, bylo času dost. Ze 37C se pak už jde zas jen přes 34C a 33C, z čehož vzhledem k příjezdu33C v 52 plyne výsledný čas okolo 54 minut, a nic lepšího existovat nemůže. Opět platí, že za 5 minut na startu se to těžko vymýšlí a odhaduje, zda se to dá stihnout.

Další Mírova varianta je ještě extrémnější – úprk od startu přes 43A, 40A, 36A na 42 s cílem stihnout ji do času 7 (Alešovi Balcarovi prý ujela velmi těsně). Pak pokračovat na 41A, 45A, 44B brát cestou zpět – jinak by znamenala čekání. Následuje dlouhý přeběh pod lesem na druhý konec mapy a krpál na 46B/C. Poté návrat do střední pasáže, sebrání dosud nesebraného a známou trasou přes 37C domů. Nechtěl bych to běžet... Navíc být na 37C ve 44 není touto cestou možné.

Výsledky